» Kvetná nedeľa 2016

S láskavým dovolením pána profesora Tomáša Halíka uverejňujeme jeho príhovory k tohtoročnej Veľkej Noci. Veríme, že budú inšpiráciou i podnetom k meditácii.

Květná neděle

Zaradoval jsem se, když mi řekli, do domu Hospodinova půjdeme. Už stojí naše nohy v tvých branách, Jeruzaléme.

Už zase stojí naše nohy v branách Velikonoc.

Proč slavíme Velikonoce?

Abychom o Velké noci obnovili své křestní sliby. Abychom vzkřísili, obnovili svou víru.

Svatý čas velikonoc, posvátný děj liturgie nám otvírá brány Jeruzaléma, můžeme vstoupit do dramatu, které se tam začalo a které pokračuje stále, po celé dějiny.

Prosme – jako prorok v prvním čtení dnešní bohoslužby – aby nám Pán ve Svatém týdnu otvíral sluch, abychom slyšeli, rozuměli a necouvli nazpět. Abychom odpověděli svým Amen – a aby toto amen naší víry bylo rok od roku zralejší, opravdovější, hlubší, živější.

Ježíš – jak jsme slyšeli v druhém čtení – byl poslušný až k smrti.

Být poslušný znamená umět naslouchat. Naslouchat a porozumět. Porozumět a odpovědět.

Dramatem pašijí vstupujeme do svatého města Jeruzaléma. Na květnou neděli najdeme na dlažbě Jeruzaléma květy a palmové ratolesti. V pátek kapky potu a krve.

Květy květné neděle brzy vadnou. Volání slávy (Hosana Synu Davidovu) se během několika dní v ústech zástupů mění v „Ukřižuj, ukřižuj ho!“ Lidé v davu snadno mění nálady a názory.  Bible nás varuje: nepřidáš se k většině, když koná nepravost. Dav volí Barabáše.

Evangelium se neobrací k davu, ale k jednotlivému srdci každého z nás.

O každém z nás platí, co řekl Ježíš Petrovi: Prosil jsem za tebe, aby tvá víra nezanikla.

Bratři a sestry, je zlý čas. Málokdy ke mně tak silně jako letos promlouvala věta z pašijí: To je vaše hodina, vláda tmy.

Nejen  ulice Jeruzaléma, ale  mnohá místa země dnes skrápí pot a krev. Řev davu a hesla těch, kteří davem manipulují, jsou slyšet i na našich ulicích.

Ale Kristus i za nás prosil, aby naše víra nezanikla. Až se obrátíme, budeme moci posilovat své bratry. A kolik našich bratří a sester dnes potřebuje posílit a povzbudit.

Budeme toho schopni, až se obrátíme.

Petr, aby se obrátil,  potřeboval projít zkušeností s vlastní slabostí a zbabělostí, zkušeností se vzdáleností mezi svými slovy a svými činy. „Kdyby tě všichni zradili, já ne!“ – a pak: „Neznám toho člověka. Nevím, o čem mluvíš.“

Když budeme obnovovat křestní závazky, dostaneme otázku: Věříš v Pána Ježíše Krista, za nás ukřižovaného a vzkříšeného? Odříkáš se ducha zla?

Chraňme se toho, odpovědět na tyto otázky příliš lehce.

Všichni potřebujeme metanoia - obrácení, změnu smýšlení, obnovu naší víry.

Všichni potřebujeme odvalit kameny, které vězí v nás jako hráz, která nedovoluje prameni křtu proniknout hlouběji do našeho nitra, zaplavit je přítomností Vzkříšeného, živého Krista.

Vejděme do velikonočního příběhu a naslouchejme mu, abychom na jeho konci mohli zakusit radost velikonočního rána, že kámen je odvalen.

Tomáš Halík